Bohuslav Balbín

ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO

(Disertatio apologetika pro lingua slavonica, precipue Bohemica)


O šťastném někdys, nyní však přežalostném stavu království českého, zvláště pak o jazyka českého čili slovanského v Čechách váženosti, též o záhubných o záhubných na jeho vyhlazení oumyslech a jiných věcech, k tomu se táhnoucích, rozprava krátká ale pravdivá. Muži nejznamenitějšímu T.Č.

Z latiny přeložil Emanuel Tonner


I. Kterak a za jakou příčinou povstal spis tento.


II. Že množství lidí přespolních a cizích maní do vlasti se přijímalo, hlavní jest příčinou, proč se jazyk dávný měnil a ještě měniti má; též o skromnosti a snášenlivosti lidu českého.


III. Kterak od některých cizincův z největšího nevděku žene se útokem na Čechy a jazyk český.


IV. Stručně rozpráví se o tom, kterak národové se stěhovali, kterak osudem jest plemene německého, jazyky jiných zemí měniti neb úplně vyhlazovati, i jaké toho zdají se býti příčiny.


V. Hromadí se několik jiných příčin, kteréž jazyku německému zjednaly přístup do Čech.


VI. Týž důkaz dále se rozpřádá.


VII. Jaká chyba a jaký zločin škodlivý, nepomáhati vlasti a snažiti se o změnu jazyka a mravův dávných.


VIII. Jaké jsou příčiny svrchu řečeného návalu cizincův do Čech, z čehož jazyk slovanský ve vlasti největší škodu bráti musí.


IX. Jak velice lidé ušlechtilí doporučují se znalostí přemnohých jazykův, dále mnoho-li jazyk slovanský poskytuje pomoci při učení se jazykům evropským.


X. Mnoho-li přispívá k chvalitebnému spravování státu a k zjednání si lásky lidu, když panovník umí řeči svých poddaných, jich chrání neb alespoň jimi nepohrdá, neřkuli aby je v psanství dával.


XI. Kterak všichni národové jazyk svůj horlivě střeží a nad jiné staví.


XII. O starobylosti a rozšířenosti jazyka slovanského.


XIII. Oslavení jazyka slovanského skrze sv. Jeronyma, doktora církevního, dle národnosti Dalmatince, pak skrze to, že jazyka toho velmi mnoho národův při službách božích užívá a povždy užívalo.


XIV. Kterak jazyk slovanský vůbec oslaben jest muži nejvýznamnějšími, v něm vychovanými, jakož i zbožností mravův.


XV. Dávná sláva jazyka slovanského z nejstarší šlechty jeho, z váženosti velmožův a z pověsti válečné, což vše připomíná se zběžně.


XVI. O tom, že ve všech zemích změna jazyka plno má do sebe nebezpečenství, v Čechách pak zvláště vidí se býti nespravedlivostí.


XVII. Některé narážky a potupy na jazyk slovanský kratičce se rozprašují.


XVIII. Závěrek rozpravy témuž muži nejznamenitějšímu.


pár slov o autorovi

Balbín z pamětní desky na zdi Klementina