Závěr

Ačkoliv doufám, že je z mé práce zřejmé o čem a proč jezuité psali, považuji za nutné podat další důkaz jejich národního cítění, vždyť z jejich per vzešly mnohé skvosty barokní literatury, latinské i české.

Jistý Baltazar Hostounský, rodák z Horšova Týna a jezuita, byl jmenován zástupcem provincie v Římě, aby podával zprávy o potřebách českých jezuitů v českých zemích a o poměrech, které tu panují. Generál řádu pak podle jeho zpráv vydával různá nařízení na jejichž dodržování dohlíželi řádoví vizitátoři. Z nařízení vizitátora Olivera Manareuse pro klementinskou kolej v Praze z roku 1583 vybírám nejdůležitější pasáže jako doklad vztahu jezuitů k češtině.

„1. Aby se Čechám nejvíce pomohlo, rektor koleje spolu s provinciálem se postarejtež, aby v nižších třídách gymnasijních, od I. do IV., byli za učitele ustanovováni jen „Bohemi naturales“, tj. takoví, kteří ovládají češtinu jako jazyk mateřský, není-li takových v řádě, ať se vezmou za profesory učitelé od jinud, jen když jazyk český dobře znají.V koleji musí být nejméně tři Čechové neb Moravané, kteří jsou schopni k úplné spokojenosti posluchačů česky kázati.

2. Buďtež vydávány české knihy aneb aspoň krátká pojednání (tractatus – brožurky) náboženského druhu – někteří dobrodinci, jako např. Vilém z Rožmberka, zaplatí náklad a rozdávejtež se většinou zdarma.

3. Poněvadž se bez znalosti jazyka českého málo prospívá lidu věřícímu, ať provinciál vážně nad tím bdí, aby jazyk český zvláště v tomto kolegiu vzkvétal a měl první místo. Jazyk český budiž v této koleji obcovací (sermo comunis), vyhlášky v refektáři a tak zvané rekreace buďtež vedle rekreace latinské i v jazyce českém. U stolu ať se vždy předčítá po česku.

4. Mladí členové řádu, rodilí Čechové aneb z jiné slovanské národnosti, jako jsou Poláci a Chorvati (Dalmatae), ať se denně cvičí ve svém mateřském jazyku nejen sami, ale ať mají při sobě zkušeného učitele, který by je dále zdokonaloval. Mezi sebou ať mluví pilně česky.

5. Vrátný a kostelník (bratří řádoví) ať jsou vždy rodilí Čechové aneb takoví, kteří umějí dobře česky.

6. Konečně ať se přísně nastupuje proti těm, kteří by si jazyka českého nevážili.“