Narodil se 1. dubna roku 1619 ve Vysokém Mýtě, studoval na gymnáziu Svatováclavského semináře v Praze a roku 1639 se věnoval filosofii a teologii u Brněnských jezuitů. Potom vyučoval čtyři roky poetiku rétoriku na řádových školách. Mezi lety 1656 a 1660 vedl klementinskou akademickou tiskárnu, neboť počet publikací se musel po sloučení klementinských fakult filosofie a teologie s právnickou a lékařskou fakultou Karolina zvýšit (Ferdinand III tak dal svým dekretem vzniknout jedné universitě Karlo-Ferdinandově). Potom odešel jako obětavý a horlivý misionář do východních Čech a 15. října 1680 zemřel při ošetřování morem nakažených v Kutné Hoře (tehdy zemřelo ještě dvacet tři dalších jezuitů, kteří dobrovolně pomáhali umírajícím lidem).
Nejstarším Bridelovým dílem je Život svatého Ivana (Vita sancti Ivani), který napsal nejprve latinsky a 1656 přeložil do češtiny. Ve svém vyprávění o královském synovi (zřejmě původem ze Saska), který se vzdal koruny a stal se poustevníkem v Čechách, vycházel z Hájkovy kroniky. Do příběhu vložil pět veršovaných pasáží s typickými barokními motivy: marnost bezcennost a prázdnota všeho pozemského kontrastuje s nesmírnou jedinečností boží (a také s krásou české krajiny – motiv líbezné krajiny je obvyklý už od antiky). Ivanova dychtivost kráčet přes pomíjející svět k Bohu je vyjádřena různými typy veršů, nejčastější je sdružený a střídavý. Roku 1658 v Klementinu vytiskli Jesličky, soubor duchovních písní především s vánoční tematikou. Některé písně Bridel přepsal ze starších kancionálů, ale většinu buď přeložil, nebo sám složil. Ve svých písních často propojuje abstraktní a konkrétní, například paralely k uspořádání kosmu všemocným stvořitelem nachází ve škole nebo v orchestru. V první části díla převládá směřování ze země k Bohu, kdežto ve druhé se prosazuje směřování z nebe na zem. Přes kontrasty se nakonec básník dostává k poznání zázraku zrození bohočlověka a v marnosti světa přijímá naději na spásu. Kniha je doprovázena notací a některé kratší písně bylo lze zpívat v kostele nebo jako koledy. Promyšlené a dokonalou básnickou formou je napsáno také vynikající Křesťanské učení veršem vyložené.
Nejznámější je Bridelova poema Co Bůh? Člověk? (vyšla roku 1658), kterou „česká poezie poprvé ve své historii dosáhla světovosti“ (A. Kratochvil). Není divu, vždyť svou hlubokou metafyzickou reflexí a bohatým a uchvacujícím výrazovým uměním patří k vrcholům soudobé evropské mystiky. Přitom se přirovnání a metafory pohybují v oblasti všedního dne člověka a kontrasty jsou barvité a otřesné: věčnost a dokonalost Boha je protikladem pomíjejícnosti a hříšnosti člověka. Čtenář je tak přímo zdrcen představou lidské nicotnosti a nedokonalosti lidského poznání, z níž je jediná záchranu v upnutí se k bohu. Zážitek navíc umocňují dynamické verše. A protože, jak praví Antonín Kratochvil, „kdo nezná Bridelovo dílo, nemůže tvrdit, že zná českou poezii,“ neváhejte a obohaťte se o znalost této poemy (naleznete ji i na těchto stránkách).