Kde se mnou můžete mluvit

E-mail: lucubranteque@yahoo.com

Livejournal: pimpinellae.livejournal.com

Pravidelně se vyskytuji na závodech zařazených do Poháru běžců Kladenska a Rakovnicka a ráda se s každým uvidím na Prague Pride, zvlášť když se mi přihlásíte mezi dobrovolníky. Komentáře k povídkám mi můžete nechat na Hříchách, kde jsem zveřejnila většinu svých překladů (a povídek).


Proč jsem bedrníka

Bedrníka je přechýlená podoba bedrníku (obecného), což je český ekvivalent mojí původní přezdívky pimpinella, kterou jsem si pro její krásný zvuk vybrala, když jsem se poprvé jala diskutovat o Snapeovi. Slovo bedrníka mi zní ještě zvukomalebněji než pimpinella, takže jsem ráda, že jsem pronikla do českého fandomu a můžu ho do syta využívat.



Moje fandomová historie

K jejímu sepsání mě ponoukl nápad Psí Hvězdy.

Harryho Pottera jsem začala číst v prosinci 2003 po té, co se moje spolužačka kvůli četbě pátého dílu nenaučila na zkoušku. Řekla jsem si, že to tedy nemůže být tak hloupá knížka, ale přece jen jsem sáhla po originálu, abych si aspoň zlepšila angličtinu, když už hodlám číst dětskou literaturu.

První díl mě nadchl závěrečným zvratem a ve druhém jsem propadla Snapeovi, sotva poprvé promluvil. Od toho okamžiku čtu Harryho Pottera kvůli němu. Kvůli Snapeovi jsem se taky záhy po dočtení Fénixova řádu vypravila poprvé v životě na Internet a začala si o něm povídat na diskusním fóru The Sugarquill. Tam jsem se také odhodlala přečíst si první fanfiction, protože jsem chtěla konečně zjistit, co je tak zajímavého na povídkách, které nenapsala samotná Rowlingová. Měla jsem štěstí, že první povídka se Snapem, na kterou mi padl zrak, byla Cold Water od R. J. Anderson. Přečetla jsem si pak její trilogii o Snapeovi a Moodyho neteři a byla jsem tak uchvácená, že jsem zakrátko přelouskala všechno pěkné na Sugarquill (mimojiné i povídky od Ozmy, díky kterým mi k srdci přirostl Filch) a vyrazila pátrat dál.

Tak se stalo, že jsem na jaře 2004 narazila na fanfiction.net na svůj první slash. Jméno povídky jsem dávno zapomněla, ale vím, že v ní Snapea mučili Smrtijedi a jen tak mimochodem vyšlo najevo, že je do něj zamilovaný Lupin, což mi připadalo jako zajímavý nápad. Musela jsem ovšem přečíst ještě pár podobných povídek, než mi došlo, že na vztah mezi muži upozorňuje právě slovo slash. Jakmile jsem si tohle uvědomila, nebylo nic snazšího, než si najít další. A další. A další.

Zabrousit do vod českého fandomu mě nenapadlo, dokud se do nich na podzim 2005 neponořila moje máma (která Harrymu Potterovi propadla, jen co jsem jí přečetla první čtyři kapitoly Kamene mudrců). Ze začátku jsem akorát brouzdala na SOS a česká fanfiction mě moc nelákala. Máma dokonce v zoufalství vytiskla svoje oblíbené Jahody od Danae a vnutila je všem členům rodiny, ale ani ty mě nenadchly. Romantických pohledů na Snapea už jsem si užila až až v angličtině. Zvědavost mě přepadla, teprve když se mě máma párkrát zeptala, jestli ten slash není nějaký divný. Dlouho jsem nevydržela a zvědavě jsem vlezla na stránky se slibným názvem Hříchy Severuse Snapea. První, co jsem četla, byl nejspíš Můj nejlepší nepřítel od D. J. Orlovského, ale úplně jistá si tím nejsem. Každopádně jsem si řekla, že české povídky přece jen stojí za to číst.

K prvnímu překladu mě přemluvila Veronika, když se na staré diskusi na Hříchách zeptala, jestli někdo nezná slash Snape/Moody. Překládání mě od začátku chytlo, a tak jsou Odstíny šedi a Vzájemné vyrovnání vydané začátkem března 2006 jen první z mnoha.

Za moji první i druhou povídku může D. J., protože Ztracená budoucnost by nikdy nevznikla, kdybychom si spolu jednou nepovídali, co by asi Snape Harrymu provedl, kdyby zjistil, jak Harry pojmenoval svého druhorozeného, a Poskoka by mě nikdy nenapadlo napsat, kdybych se mu nedívala přes rameno, jak píše on.

V dubnu 2009 jsem si přestěhovala stránky na vlastní doménu, protože Yahoo! se rozhodlo službu geocities zrušit, a měsíc předtím jsem se stala členem Společnosti pro transformativní tvorbu, pro kterou jsem v letech 2008 - 2010 pracovala jako dobrovolný překladatel. Proto si sem můžu dát káčátko v gumovkách:

web OTW - Společnosti pro trasnformativní tvorbu

V červnu 2009 jsem objevila fandom Profesionálové (povídky už nepřekládám, ale zato jsem jich pár napsala) a spolu s Mandragorou jsem natáčela pro pořad Q povídání o slashi, které se moc povedlo. Když už je řeč o Mandragoře, tak ta spolu s Pyriel rozjela projekt fandomového čtenářského deníku, kterého se sice už neúčastním, ale stále ho považuju za dobré místo, kde najít tipy na všelijaké povídky.