Modlitba z Komenského Hlubiny bezpečnosti

Budiž pochváleno jméno tvé na věky, že mne vedeš, kudy ráčíš, a vzkládáš, coť se líbí. Kdy koli mi dobře jest, od tebe jest, znám to a v tom se kochám; kdy koli pak zle, ode mne jest, protože já nic nejsem, než mdloba a nestatečnost. A však i to, což odporného jest, od tebe jest; protože ty to k potrestání a napravení mne dopouštíš. Tělu sic a krvi kázeň tvou snášeti odporné jest vždycky; ale což říci mám: Vysvoboď mne z hodiny této? Nýbrž proto jsem přišel k hodině té, aby ty oslaven byl skrze ponížení mé. Mám-liž říci: možné-li, ó by odešel ode mne kalich utrpení? Pravím, tvým, ó přemilý můj spasiteli, příkladem pravím: Možné-li jest, nechať odejde. Avšak ne má, ale tvá vůle staň se. Zasloužil jsem bití, zasloužil trápení, znám se buď mi milostiv, ponesu zuřivost tvou, až přejde hněv a navrátí se potěšení. Mocná jest zajisté všemohoucí tvá ruka odvrátiti všecko pokušení a mne ode všech trápení osvoboditi; avšak nežádám, než toliko, aby podkládal ruku svou, abych neklesl. Nechť se mnou jest, jak se tobě líbí, Bože, slitovníče můj, nic sobě nevybírám. Chceš-li, abych byl na světle, pochválen buď; pak-li ve tmě, pochválen buď! Líbí-liť se navštěvovati mne potěšením, požehnáno buď jméno tvé; pak-li nechávati v trápení, požehnáno buď jméno tvé! Ach, uslyš mne, Spasiteli můj, a sešli mi milost svou a pomoc svou, nýbrž moc svou, aby se mnou byla, se mnou pracovala a se mnou setrvala až do konce. Dej mi, ať toliko po tom vždycky touží a dychtí srdce mé, což by příjemné bylo tobě! Tvá vůle ať jest má; ať toliko po tom vždycky touží a dychtí srdce mé; a má vůle tvé ať šetří a následuje vždycky! Nech ať mé chtění a nechtění to též jest s tvým; nýbrž abych ani nemohl jiného chtíti a nechtíti, než což se líbí a nelíbí tobě! Utvrď srdce mé v sobě, ať se na věky více již jinam neuchyluje; nýbrž ohraď je v samém sobě, ať se ani ohlédati ven z tebe nemůže! Dej, ať se mi svět i všecko z očí ztratí a já jim, nýbrž ať mi umře svět a já jemu, živ pak sem tobě a v tobě, a ty mě a ve mně! Vejdi, ó duše má, do odpočinutí svého, poněvádž jest Pán dobrodince tvůj! Z vnitřnosti srdce svého miluji Hospodina, kterýž jest skála má, hrad můj, vysvoboditel můj, štít můj, vysvoboditel můj, roh spasení mého, útočiště mé, chvály hodný na věky. V tomto pokoji, v tomto odpočinutí, v tomto blahoslaveném utišení, v tobě, ó nejvyšší, jediná, věčná sladkosti, usnu a odpočinu na věky věků. Amen, Amen, Amen.

Můžete si přečíst také celou Hlubinu bezpečnosti.