Růže

Inspirováno Luciiným námětem: „Hermiona se seznámí na plese ve čtvrtém ročníku s jednou dívkou a prožijou vášnivou noc.“ K seznámení však nakonec nedošlo, a dívky jsou sice hned dvě, zato vášně by asi mohlo být víc.


„Počkej, podívej. Támhle. Vidíš ji?“

„Nějaká holka.“

„To je přece ta, co přišla s Krumem. V těch modrých šatech. Jak jsi o ní prohlašovala, že by ses nenechala dvakrát pobízet.“

„Máš pravdu, je to ona. Vážně docela hezká, kdyby nebrečela.“

„Bůhví, co jí ten zmetek udělal.“

„Tak to bychom ji měly jít utěšit, co říkáš?“

***

Hermiona seděla na pohovce na odpočívadle v šestém patře a po tvářích jí tekly slzy vzteku. Nebo možná sebelítosti. Vztekala se na Rona Weasleyho i na sebe, na svoje brčálově modré šaty, na Viktora Kruma, který se jí celý večer nemotorně dvořil, i na tmu kolem, která přece jen nebyla tak docela černá, aby zrcadlila její náladu. Z hořkých úvah o pokaženém večeru, který měl být tak báječný, ji vytrhly tichý hlas a bledé prsty.

„Copak, ma chère, nebyl ples takový, jak sis ho představovala?“ řekla neznámá dívka a dotkla se její tváře.

Hermiona se na ni překvapeně podívala; uhnout před její teplou dlaní jí vůbec nepřišlo na mysl. „To není tvoje věc,“ odbyla ji. Jako bych se chtěla svěřovat nějaké Francouzce, pomyslela si záštiplně. Ale to už si k ní přisedla druhá dívka a zlehka jí položila tmavou ruku na stehno.

„Kluci jsou blbci, nic si z toho nedělej,“ pravila první dívka, jako by se jí Hermiona se svým mizerným večerem svěřila. Druhá jen s úsměvem přitakala. Asi neuměla anglicky.

„My ti teď dokážeme, že holky jsou mnohem lepší.“ I první dívka se na ni usmála a Hermiona si uvědomila, že to je úsměv svůdný. A že i ta ruka na jejím stehně je podivně příjemná. Podívala se z jedné na druhou a z ničeho nic jí představa, co asi mají dívky za lubem, přišla lákavá. Taky se usmála, byť spíš napuchle než svůdně. „Slibujete?“

„Ó ano, slibujeme,“ řekla první dívka a vypletla si z vlasů růžový květ. Druhá přejela rukou z jejího stehna vzhůru k jejím ňadrům a přes látku je pohladila.

Hermiona zatoužila cítit tu ruku na holé kůži. Dívčina ruka jí sklouzla na záda a uvolnila sponky živůtku. Hermiona zavzdychala, když jí šaty sklouzly z ramen a nedočkavě s jejich svlékáním dívce pomohla. Kombiné a kalhotky zmizely, ani nevěděla jak. Na hrdle ucítila hebký okvětní plátek růže. Svezl se jí po šíji a jeho cestu sledoval jazyk dívky, jež ji svlékala.

Hermiona se prudce nadechla, když růže doputovala na její bradavku. Chvilinku na to ji olízl horký jazyk a pak nasály báječné rty. Cesta růže se změnila ve žhavou vášnivou stopu polibků a lízání a do Hermionina zrychleného dechu se vloudilo sténání. Nikdy by ji nenapadlo, že jen doteky a polibky jí můžou přinést takovou rozkoš. Čím níž růže putovala, tím víc v Hermioně sílil plamen vzrušení a spaloval jí podbřišek. Na Venušině pahorku se růže zastavila a o vteřinu později už Hermioniny stydké pysky jemně odtahovaly teplé prsty. Hermiona zasténala a prohnula se v zádech, když její klitoris poprvé olízl horký jazyk. Matně si uvědomovala, že jiný jazyk se vrátil k jejím bradavkám a po břiše ji hladí hřejivé dlaně.

Když jí do pochvy vklouzly dva prsty, Hermiona ztratila schopnost soustředit se na jednotlivé vjemy a jen se nechala zmítat a unášet vlnami slastných pocitů až k vyvrcholení. Zasáhlo její touhou rozpálené tělo jako chladivý déšť a nechalo po sobě lenivou malátnost.

Z příjemného omámení se vynořila až za nějakou dobu, to když k ní pronikl chlad hradní chodby. Nejdřív se jen chtěla pevně zabalit do šatů, kterými ji dívky přikryly, než se vytratily, a oddat se spánku. Pak si ale uvědomila, že je na odpočívadle, a konečně se zarazila a došlo jí, že obě Francouzky zmizely. Sáhla si rukou do mokrého klína, prsty se dotkla růžového květu a usmála se. Ty dvě ji tu vlastně skoro přepadly, vnutily se jí, a přesto bude vzpomínka na ně nejkrásnější z celého večera. Bude si tenhle zážitek muset zopakovat, tentokrát s někým, kdo jí hned neuteče. Spokojeně se protáhla a sevřela růži v dlani. Nejlépe hned zítra.

- konec -

Za beta-read děkuju Lilithce