LGBT bookclub

aneb
stručné poznámky z četby knih s LGBT+ tematikou


V říjnu 2018 jsem se s pár prideovými dobrovolnicemi a dobrovolníky shodla, že bychom si rádi povídali o LGBT knížkách. První testovací schůzka (nad Barvou nachu) se velmi vydařila a od té doby se v proměnlivém obsazení scházíme poslední čtvrtek v měsíci a dvě tři hodinky spolu sdílíme zážitky z četby předem vybrané knížky. Ne vždycky nás knížka nadchne, ale zajímavé popovídání to je pokaždé.

Zatím jsme přečetli a rozebrali:



Johanna Sinisalo: Ne před slunce západem (Ennen päivän laskua ei voi)

První vydání 2000, do češtiny přeložila Viola Parente-Čapková, vydal One Woman Press 2003

Svižná oddechovka s téměř výhradně gay postavami a s fantaskními prvky představovanými fikcí, že v roce 1907 byla konečně potvrzena existence trollů, což se dozvídáme průběžně z ústržků z internetu, knih apod., a tím, že hlavní hrdina Mikael, přezdívaný Anděl, jednoho trolla začne chovat u sebe v bytě.

Aniž by si to dostatečně uvědomoval, situace se mu začne vymykat z rukou, troll ho obluzuje svými feromony a Mikael se sice snaží vzrušení, které k trollovi cítí, ventilovat do sexu s jistým cynickým (ale zamilovaným) intelektuálem, ale situace je neudržitelná. Finále je pak překvapivé a mnohoslibné.


Michael Chabon: Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye (The Amazing Adventures of Kavalier and Clay)

První vydání 2001, do češtiny přeložili David Záleský a Markéta Záleská, vydal Odeon 2004

První, kterou jsem od Chabona četla, a moje nejoblíbenější, ráda se k ní vracím. Atmosféra válečného a poválečného New Yorku je živě popsaná, oba titulní hrdinové jsou zajímavé postavy - ani jeden to nemá lehké, Joe protože mu nejbližší rodinu schlamstl holokaust a Sammy protože se do konce života nikdy úplně nesmíří se svou homosexualitou.

Někdo, kdo zná trochu klasické americké komiksy, si určitě náramně užije i pozadí vzniku fiktivního kultovního Eskapisty. Chabon popkulturu miluje a píše o ní s láskou, a to nejen tady, ale třeba i v Telegraph Avenue, kde je pro změnu vedlejší trans postava.


Jean-Michel Guenassia: O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky (De l'influence de David Bowie sur la destineé des jeunnes filles)

První vydání 2017, do češtiny přeložila Iveta Šimpachová, v roce 2919 vydalo Argo

Moc povedená knížka, výborně přeložená, svižná, převracející řadu čtenářských očekávání naruby.

Protagonista není ukňouraný, přesto je citlivý a naivní. Konec není ani happy-end, ani úplně nešťastný. Taky je tam lesbická motorkářská svatba, láska na první pohled k imigrantce, no a ten David Bowie, skoro. (Klub nenapravitelných optimistů je ale podle mě lepší, i když queer postavy jsou tam jen ve velmi vedlejší roli.)


Theo Addair: Muffin a čaj

První vydání 2018 v Yoli

V podstatě hurt/comfort. Dan je výjimečně nadaný a má velké psychické problémy, Kit je extra empatický a vytrvalý. Dějiště: elitní internátní gymnázium se zákazem používat chytré telefony, ale klidně to mohly být Bradavice.

Literárně je úroveň slabá, Yoli zřejmě kašle na redakci. Mnoho kapitol začíná doslovným opakováním dialogu z konce té předchozí, akorát pro změnu z pohledu toho druhého. Zřídka v knížkách přeskakuju, ovšem tohle fakt nešlo (kdyby nebyla na bookclub, vzdala bych ji úplně). Po dočtení jsem si musela spravit chuť nějakým dobrým slashem... kluci, co jsou slashem nepolíbení, ale byli spokojení. :-)


Mike Perry: Klec pro majáky

První vydání 2011 v Knize Zlín

Je to důležitá kniha z pohledu přínosu pro trans komunitu, informace v ní o všelijakých potížích, na které transčlověk může narazit, jsou v českém prostředí jedinečné.

Z formy jsem ale rozpačitá. Perryho literární jazyk se mi nelíbí, používá, ba nadužívá omleté floskule („bohyně mých představ“), je přehnaně dramatický: „světýlko nad vchodem [tramvajových dveří] hlásí, že se bude nekompromisně zavírat“, a přehání a zveličuje, což se mi hrozně příčí. Ale vydržela jsem to kvůli tomu životnímu příběhu, který je fascinující.

Pokračování vydané v roce 2019 je sice stále strašlivě přehnaně dramatické, ale aspoň je svižnější – a velmi otevřeně zobrazuje vztah s násilnickým člověkem. Doporučuju.


Mario Vargas Llosa: Keltův sen (El sueño del celta)

První vydání 2010, v češtině v překladu Jany Novotné vydal v roce 2011 Garamond

Poprvé jsem ho četla, hned když vyšel, a citace z deníkových zápisků sexuálních zážitků na mně zanechaly takový dojem, že jsem se po deseti letech domnívala, že se prolínají celým příběhem, a přitom jsou až na konci... Kapitoly z Rogerova obdivuhodného života se místo toho střídají s líčením jeho posledních dnů strávených v britském vězení. Každopádně je to působivá kniha, ne nadarmo se autor honosí Nobelovou cenou.

Doporučuju přečíst si nejdřív Dějiny Irska od Moodyho (kde o Rogeru Casementovi není ani zmínka, tak moc ho ten soudní proces stigmatizoval).


Klaus Mann: Zbožný tanec (Der fromme Tanz)

První vydání 1925, v češtině v překladu Lenky Houskové vydala v roce 2006 Mladá Fronta

Prvotina devatenáctiletého syna spisovatele. Asi si o sobě myslel, kdo ví jak neumí psát. Postavy jsou stereotypní (lesba je mohutná a nosí mužské oblečení, gay má pisklavý hlas a nosí dámský kabát, mohutní černoši...), jednají afektovaně. Hlavní hrdina trpí, v pohodlném domově postrádá smysl života, a tak uteče a trpí mimo domov... čtenář též trpí, nikoliv však proto, že by to s ním prožíval.

Zkrátka velké zklamání, zvlášť po přečtení Mefista, který sice není queer, ale je to dobrá literatura z doby nástupu Hitlera k moci.


Alan Hollinghurst: Cizí dítě (The Stranger's Child)

První vydání 2011, v češtině v překladu Michaly Markové vydal rok na to Odeon

Taková lahůdka. Pět částí v pěti různých dekádách dvacátého (a začátku jednadvacátého století), každá velmi přesně vystihující dobovou atmosféru (aspoň pokud mohu soudit). První část začíná v roce 1913, jistě jako odkaz na Maurice, a z těch dvou dnů, kterých jsme svědky, pak vychází celý zbytek knihy. Dějištěm poslední části je pohřeb s účastí kožeňáků, což mě velmi pobavilo.


Edward Morgan Forster: Maurice

První vydání (po smrti autora) 1971, do češtiny přeložil Radoslav Nenadál a roku 2005 vydalo nakladatelství Jitro

Na knihu z roku 1914 překvapivě otevřená a překvapivě aktuální – četla jsem ji za odměnu po Pride a úplně mě nakopla –, kdyby někdo pochyboval, že Pridey mají smysl, může si přečíst, jak to před sto lety chodilo, jak moc se o „nepřirozenosti Řeků“ nesmělo mluvit a jakou léčbu doporučovali doktoři.


Sarah Waters: Zlodějka (Fingersmith)

První vydání 2002, v češtině v překladu Barbory Punge Puchalské vydalo v roce 2008 Argo

Rok 1862 na okraji viktoriánského Londýna – podvodníčci, kteří se léta snažili přijít k ohromné sumě peněz, ji konečně mají na dosah a jsou ochotni pro její získání klidně zavřít prakticky člena rodiny do blázince. Nikdo si nemá co vyčítat, každý se nějak proviní a někteří za to zaplatí životem.

Vztah mezi Sue a Maud, ústředními protagonistkami, je na vedlejší koleji, nenaruší nijak významně plánovanou operaci a zdál se mi proto bezvýznamný. Stejně tak mi přišlo nadbytečné, že Maudin strýc se zabýbá katalogizací právě pornografické literatury – možná by bylo zajímavější, kdyby Maud byla méně teoreticky obeznámená se sexem, zato více s měkkýši nebo filologií, nebo čímkoliv jiným, ale to by asi nebylo tak senzační... vlastně podobně senzacechytivé mi připadalo zobrazení prostituce ve Špičkou jazka.


Jan Folný: Buzíčci

První vydání 2013 v Hostu

Povídky nejsou můj oblíbený žánr a hned ta první by mě spolehlivě od čtení odradila, kdybych nebyla odhodlaná se knihou prokousat kvůli bookclubu. Skoro všechny ostatní už se mi líbily víc (ale zas ne tak moc, abych sáhla po nějakém jeho dalším díle).

Folný povídky pojal poněkud didakticky, takže představuje jednou spokojené lesby a jejich dvanáctiletého synka, jednou třicátníka, který ne a ne najít toho pravého, jako by si odškrtával jednotlivá klišé, ale dostane se i na stárnoucího muže, jehož největší radost je v skrytu pozorovat mladíka z protějšího bytu, než ho dcera odlifruje do domova důchodců. A ty dvě lesby vlastně zas tak idylicky nežijí, a i jim se může přihodit, že se zakoukají do nějaké jiné. Kvůli těmhle dvěma povídkám stojí za to si přečíst celou knížku.


André Aciman: Dej mi své jméno (Call Me By Your Name)

První vydání 2017, v češtině v překladu Lucie Podhorné vydal o rok později Slovart (a hned musel dotiskovat)

Není to špatná knížka, akorát na mě moc melodramatická. Ke konci se vyprávění trochu rozbředává a na to, že to vypravěč sděluje s dvacetiletým odstupem, tak je to pro něj stále velmi, velmi živé.

Nejvíc mě bavilo představovat si (až do str. 21 to jde bez problému), že je vypravěč dívka. A vyšlo už i pokračování, ale moc mě neláká.


Andrew Sean Greer: Less

První vydání 2017, v češtině o rok později v překladu Jany Jašové vydala Leda

Chudák Less, blíží se mu padesátka, má vlastní dům v San Francisku a je nešťastný, protože jeho romány se moc neprodávají a jeho bývalý přítel ho zve na svatbu. Fakt mi ho nebylo líto.

Pár povedených vtípků, dojemně romantický konec, ale že by to bylo na Pullizerovu cenu?

Alison Bechdel: Rodinný ústav (Fun Home)

První vydání 2006, v češtině v překladu Petry Kůsové vydalo v roce 2008 Argo

Autorka jedinečných Leseb k pohledání zpracovala formou grafického románu život svého otce, který byl gay, ale nikdy se nevyoutoval, a který možná spáchal sebevraždu, nebo to možná byla nehoda. Přitom samozřejmě Bechdel nevynechá ani svůj životopis – její vlastní dopívání a objevování sexuality (a literatury, jejíž byl její otec středoškolským učitelem) je neméně zajímavé.

Pár let na to napsala a nakreslila ještě život svojí matky, který bohužel v češtině nevyšel.


Michael Cunningham: Domov na konci světa (A Home at the End of the World)

První vydání 1990, v češtině v překladu Miroslava Jindry vydal v roce 2005 Odeon

Cunninghamovy knížky mám moc ráda a tuhle z nich nejradši. Je to takové pohlazení po duši, ke kterému se pravidelně vracím. Všem postavám se vlastně dějí docela hrozné věci, ale zdárně se s nimi perou (i když jim to tak někdy třeba nepřipadá). Spousta přátelství a lásky a scén, které se mi vryly do paměti.


Édouard Louis: Skoncovat s Eddym B (En finir avec Eddy Bellegueule)

První vydání 2014, v češtině v překladu Sáry Vybíralové vydala v roce 2018 Paseka

Vynikající autobiografický vhled do vyrůstání v pikardské vesnici, kde pracovní jistotou je továrna na mosazné součástky a životní jistotou skutečnost, že chlapi musí být drsňáci. Protagonista je ve svém okruhu zřejmě jediný, komu se z nekonečného koloběhu bídy a pití podaří vymanit, a to právě proto, že se tam nikdy necítil mezi svými, protože na veškeré chlapáctví si jen hraje a nikdo mu to stejně nevěří.

Četla jsem ji třikrát... parádní věcička, skvěle přeložená. Nejvíc mě dostávalo, že všechna ta zcela nepokrytá homofobie existuje vesele vegetuje, zatímco v hlavním městě země je manželství stejnopohlavních párů už pár let zcela samozřejmé.


Alice Walker: Barva nachu (The Color Purple)

První vydání 1982, v češtině v překladu Jiřího Hrubého vydalo v roce 2001 Argo

Lesbická linka není v knize to hlavní, je to jen jedna ze součástí emancipace vypravěčky, která se díky příkladu a pomoci sebědomých žen vymaňuje ze závislosti na násilnických mužích. Dějištěm je venkov na americkém jihu mezi světovými válkami, a tudíž je nedílnou součástí až téměř nepochopitelný rasismus – většina postav je afroamerického původu.

Čte se velmi lehce, jakmile člověk přivykne vypravěččinu jazyku, od poloviny se pak přidá i hlas její kultivovanější sestry, která se stala misionářkou v Africe. Jediné, co mě trochu mrzelo, bylo závěrečné odhalení, kdo s kým je a není příbuzný, jehož smyslem zřejmě bylo docílit, aby incestní vztah vlastně nebyl incestní. Každopádně ji k přečtení doporučuju, není to tuctová knížka.