(poprvé vydána v exilu roku 1980)
Na podlaze v bídy věži
myška od zdi ke zdi běží,
chmýří, nebo jen stín myši,
s poselstvím, jež stíny slyší,
stíny, nebo jen stín stínu,
dechu stín, jenž smývá vinu.
Myška, pampeliška šedá,
tichá po lítosti běda,
pokoj, který zaspat nedá,
po lítosti pokoj plachý,
spánek ovívaný strachy.
Myš, památka paměti,
zhaslá paměť zásvětí,
zvadlých křídel pápěří,
šedá klika bez dveří,
peří z křídel jiných světů,
pampeliška po odkvětu,
pod pápeřím zrnka ostrá,
útěch rozdrobená kostra.
Živá mlha z dávno zlaté
misky zahořklého mléka,
puklé misky paměti,
haslé lampy zajetí,
oživené a zaváté.
Myš se dívá na člověka.
Myš se chvěje. Myš se mate.
Paměť prosí. Někdo čeká
na klíč z věže obklíčené.
Klíč se ztratil. Myš tu není.
Žebrák je u plotu.
Nezvaný. Zvaný.
Halí mu nahotu
tyček strany.
Za plotem žeber
srdce se choulí.
„Nic s sebou neber.
Dají, zvou-li.“
Ve mracích obrazy,
tmy dveře děravé.
Hlad máme. Odchází.
Strach vchází. Bez ave.
Déšť listů. Rorate.
Strom. Stíny zubaté.
Plot. Ptáci zpívali.
Déšť ran a halali…
V hroudách a pod natí
zajíci rezatí
s černýma očima.
Za plotem je zima.
Smrt chce se ohřáti.
Nah. S mrazem ve větru.
„Sníh s krví nesetru,
šatí a hřeje to.“
Srab v kůži: zaseto.
Hlad. Ústa křečí křivá.
Hvězd mana jim zbývá.
Mléko sloupu. Luny skýva.
Smrt se směje. Neusmívá.
Nehoří a nevyzvání.
Husa volá v mlze ranní.
Úpí za zdí husa sirá.
Bránu zimy otevírá.
Skřípou samot veřeje,
klika bílá vede je,
z naděje do naděje.
K soudu budí výkřik husy
opuštěný dvůr, sad rusý,
kořeny a kolena
o samotu opřená.
Husa bílá, husa sivá,
křídla mlhy, křídla divá.
Smrt si bílý nůž ohřívá,
srpek luny o tmu brousí.
Jdou. Nic s sebou nevezmou si.
Zeď. A na zdi stromů čela,
bitím o zeď zkrvavělá.
Za zdí záhad zahrada.
Zčernal strom. Krev opadá.
Jsou dveře, veřeje,
je podupaný práh,
je zámek, klíč a klika.
Práh čeká na poutníka
poslední naděje.
Vyklíčí v síni hrách,
hrách hodin čekání,
běd zrní vyseté,
úponky setkání
rám dveří oplete?
Hrách ptáků, nedělí,
na kterém klečeli
poutníci s prázdnou lžící,
kající, nekající?
Chlad kliky zahřeje
led nalomených paží
doutnáním naděje?
Hrách vonný na zápraží…
Rám dveří oplete
přízraky zakleté,
chlad kliky bez dlaní,
práh planých čekání,
klíč v zámku zrezavělý,
jejž mrtví zapomněli?
Pavouk černý. Kotě šedé.
Pavouk pátrá. Kotě přede.
Lampa hledá mrtvých stopu
na podlaze, v koutech stropu.
Pavouk hledá pavučinu.
Šedé kotě klubko stínů.
Kotě neví čím s i hráti.
Pavouk v tenatách se tratí.
Pavučina: pouhý stín.
Lampa: prsten nevěstin.
Dechem okna, dechem dveří
poletuje stínů peří.
Duše neví. Srdce věří.
Stínů zrna, stínů plevy.
Srdce doufá. Duše neví.
Pavouk hledá tenata.
Kotě dříme. Nechvátá.
Pavouk na zdi. Kotě vzhlédne.
Spletají se stopy. Bědné.
Pavučina, hnízdo tenat.
Chytnu tě tam. Nechtěj sténat.
Myš jsi. Nejsi. ale přece…
Zavru tě do zubů klece.
Pavouk leze, myška černá.
Zajat. Mizí. Do inferna.