František Hrubín

ze sbírky Rezekvítek

(Miroslavu Hofmeistrovi)

(poprvé vydána roku 1947)

RÁNO S RYBÍZEM

Když ráno potřísnilo
mé prsty rybízem
a slunce rosu pilo,
jak zavoněla zem!

Jak vysmál jsem se těm,
kdo haní boží dílo,
když ráno potřísnilo
mé prsty rybízem.

Tak blízko všechno žilo,
blízko, až v srdci mém.
Já věděl, proč tu jsem,
proč všechno už tu bylo,
když ráno potřísnilo
mé prsty rybízem.


ze sbírky Cikády

(své ženě)

(poprvé vydána roku 1943)

CIKÁDY

Cvrčkové, hvězdy spadlé v rose,
ve vašem zpěvném kotli vřely
mé dětství, mládí mé,
a z jeho dávných par
dnes do mých veršů napršely
ty dny a noci vzlykavé.

Tenkrát jsem slyšel cikády
vzlykat jen – láska, láska…
ale ten vzlyk tak léty ztvrd,
cvrčkové, že se zajíkáte,
když zpíváte a naříkáte,
že je tu ještě smrt,
že je tu ještě smrt…

HLUBOKÉ LÉTO

(Josefu Palivcovi)

Jak pije dítě ze studánky?
Tak – že se země zachvěje!
Když nebe stínem oměje
obarví modře jeho spánky

a nadbíhá mu v hlubinách
tu jako by se temně hnuly
a k ústům, která k pití špulí,
jako by se svit hvězdy táh.

MODRÁ

(Kamilu Lhotákovi)

Tvá modrá nebi závidí,
ale je také modrá vzduchem,
a přece přišla bez lidí
přes plátna, aby v koutku suchém

po dlouhé pouti spočinul
dobrodruh, který oceánem –
daleko od nás – s námi plul
v zem, kde už nikdy nepřistanem.