(poprvé vydána roku 1947)
Když ráno potřísnilo
mé prsty rybízem
a slunce rosu pilo,
jak zavoněla zem!
Jak vysmál jsem se těm,
kdo haní boží dílo,
když ráno potřísnilo
mé prsty rybízem.
Tak blízko všechno žilo,
blízko, až v srdci mém.
Já věděl, proč tu jsem,
proč všechno už tu bylo,
když ráno potřísnilo
mé prsty rybízem.
(poprvé vydána roku 1943)
Cvrčkové, hvězdy spadlé v rose,
ve vašem zpěvném kotli vřely
mé dětství, mládí mé,
a z jeho dávných par
dnes do mých veršů napršely
ty dny a noci vzlykavé.
Tenkrát jsem slyšel cikády
vzlykat jen – láska, láska…
ale ten vzlyk tak léty ztvrd,
cvrčkové, že se zajíkáte,
když zpíváte a naříkáte,
že je tu ještě smrt,
že je tu ještě smrt…
(Josefu Palivcovi)
Jak pije dítě ze studánky?
Tak – že se země zachvěje!
Když nebe stínem oměje
obarví modře jeho spánky
a nadbíhá mu v hlubinách
tu jako by se temně hnuly
a k ústům, která k pití špulí,
jako by se svit hvězdy táh.
(Kamilu Lhotákovi)
Tvá modrá nebi závidí,
ale je také modrá vzduchem,
a přece přišla bez lidí
přes plátna, aby v koutku suchém
po dlouhé pouti spočinul
dobrodruh, který oceánem –
daleko od nás – s námi plul
v zem, kde už nikdy nepřistanem.