Fotografováno bezprostředně po vycházce během několika následujících měsíců.
Antonín Engel, žák Wagnerův.
Vítězné náměstí je středobodem Engelova urbanistického plánu pro Nové Dejvice ze dvacátých let dvacátého století. Výstavbu ovšem přerušila válka. Původně mělo náměstí být celé vydlážděné s trávníky po obvodu a uprostřed měl stát obelisk. Tramvajová trať ho však docela zkazila.
Na dostavbu náměstí byla vypsána soutěž v padesátých letech, kterou vyhrál Prágr s mrakodrapem podle vzoru Lomonosovy univerzity, ale ten naštěstí nebyl postaven (později se realizoval jako hotel Interkontinental). Návrh vítěz vzešlého ze soutěže v devadesátých letech byl zase příliš nákladný a tak teď dostavba čeká na soukromé investory.
Budovu ČVUT, na svou dobu moderní, projektovali v roce 1959 Čermák a Paul. Spolu s Paroubkem pak zbudovali nepovedenou fakultu architektury.
Na válku upomínající názvy ulic a náměstí v okolí sice jsou původní prvorepublikové, nikoliv komunistické.
Ferdinand Hruška
Konstruktivistické domy se zajímavým členěním fasády. Přes dvůr mají protějšky, fasádami obrácené do Kyjevské ulice.
Josef Kříž
Dům pro zamměstnance elektrických podniků, pro které dělal i funkcionalistickou budovu u Hlávkova mostu.
Jaroslav Ressler, žák Kotěry. Později studoval i ve Vídni.
Funkcionalistický dům postavený až po druhé světové válce, koncem čtyřicátých let.
Jiří Stibral, který postavil také Göthe institut na Smetanově nábřeží.
Dům s gotizujícím průčelím z poloviny dvacátých let (sousední moderně vyhlížející domy jsou jen o málo mladší). Na náměstíčku měl být park, ale byla tam škola a teď je tam parkoviště, místo kterého se staví podzemní garáže. Dům dnes patří husitské teologické fakultě.
Ferdinand Hruška
Dnes zde sídlí Divadlo Spejbla a Hruvínka. Uvnitř je pasáž do L..
Václav Vacek, pravděpodobně zahynul v první světové válce.
Pan architekt měl rád tvrdé omítky a geometrické vzory, podle toho domy vypadají. Žlutý má na fasádě madonku.
Jaroslav Vondrák, žák Kotěry. Autor Ořechovky.
Dům ozdobil svým oblíbeným prvkem, režným zdivem.
Jaroslav Vondrák, žák Kotěry. Autor Ořechovky.
Tento byl o ptaro nižšší postaven před první světovou válkou. Po válce dělal přístavbu patra tentýž architekt, takže si posunul i štít a zvýšení není na první pohled patrné. Zdobí ho sfingy.
Postavena koncem totality.
Jindřich Řehoř
Funkcionalistický dům s pásovými okny.
V šedesátých letech, když Praha plánovala pořádání olympiády pro rok 1968 architekt Jaroslav Paroubek navrhl na bývalém ostrově postavit velmi pěkný zapuštěný stadion.
Jaroslav Vondrák
Nárožní dům s verandami, které původně bývaly dřevěné. Obklad je z různobarevných kamenů.
Karel Heřman, smíchovský architekt
Dům s motivem střídání režného zdiva a omítky.
Jan Petrák
Kvalitní, krásně dekorované secesní domy s krásnými zábradlími. Z druhé strany stojí také.
Alois Krofta, bratr prvorepublikového ministerského předsedy Krofty. Specializoval se na stavby hotelů.
Dům z dvacátých let nese architektův podpis - vizte detail vstupu.
Architekt Skřivánek, stavitel Paroubek.
Skřivánek byl podivín, profesor ornamentálního umění na UMPRUM, žák Ohmanův. Oblíbil si česká renesanční sgrafita, která v Praze nebyla žádaná, a tak stavěl v jiných městech. Těsně po válce dostavoval Všeobecný penzijní ústav a byl Plečnikovým kolegou, se kterým se znal už z Vídeňských studijí.
Dům byl postaven okolo roku 1910. Plastický dekor upomíná sgrafita, nad vchodem je krásná vitráž a plastika jelena.
Jan Petrák
Fasádu zdobí reliéfy s rybařícími puty. (Sousední hnědý dům byl také secesní, ale ve dvacátých letech byl zpurizován.
Josef Kovařovič
Pozdně secesní dům s charakteristickou Kovařovičovou výzdovou kachlíky. Zde byly ve tvaru pecek, ale jsou zamalované omítkou.
Tři bratři Jaroslav, Josef a Vratislav Meyerové. Jaroslav a Josef byli architekti vystudovaní u Kotěry, Vratislav byl výtvarník.
Postaven kolem roku 1910 v pozdněsecesním stylu s výjevy v hnědozlatých barvách, ze kterých zbyly už jen prázdné čtverce, protože dům byl ošetřen nástřikem.
Míval v něm ateliér Jaroslav Ronovský.
Rytíř Klenka z Vlastimilu
Tato dostavba sokolovny je Klenkova vůbec první práce.
Jan Petrák, kterému patřily (a ve štítě má iniciály).
Horní rohový dům byl později nastaven o patro, takže jsme přišli o původní vršek. Dolní rohový dům byl zkažen nástřikem.
Č. o. 17 nese jméno „V pohádce“ podle pohádkových motivů s kvalitní dekorací na fasádě. Měl stejně zdobené dvojče, což je ten šedivý způrizovaný dům vedle.
Jaroslav Vondrák
Domy ve stylu architektonické moderny z roku 1913. Fialovo růžový má v arkýřích obrovské (duté, aby nebyly moc těžké) koule.
Josef Zasche
Roku 1932 si ho dali ve stylu francouzské renesance postavit Petschkové a Američanům ho prodali už před rokem 1938, takže zůstaly zachovány veškeré původní interiéry.
Fasáda je sádrová a když předloni začala opadávat, musela se kvůli renostrukci prozoumat technologie výroby sádry.
Ladislav Čapek
Domy z roku 1913 ve stylu pozdní geometrické secese.
Mühlstein
Funkcionalistický dům.
Alois Krofta
Původně to byl hodinový hotel.
Antonín Engel a lampasáci
Sochy jsou od Břetislava Bendy.
Jan Pacl, který stavěl většinu Jurkovičových staveb.
Richard Ferdinand Podzemný, žák Janáka, zvaný valašský architekt. Tehdy byl mladičký a stavěl i po válce, ale už nic vyčnívajícího.
Neboli domy pro zaměstnance Zemské banky ve stylu emocionálního funkcionalismu, ke kterému se architekti vraceli, když se bílý funkcionalismus vyčerpal a prahli po něčem zbonějším. Podzemný na něj v roce 1937 vyhrál soutěž.
Na polochých střechách jsou zahrady a Terasy, je obložen keramickými destičkami, má podzemní garáže a výtahy. Verandy jsou koncipovány jako zimní zahrady. Výkladce s chromovanou ocelí a černými opaxitovými pásy, zespoda prosvětlenými, jsou nově restaurovány (včetně nově zakoupeného funkcionalistického nábytku). Původní vzhled kopírují i pruhované vytahovací markýzy.
Bydlela tu například paní Gočárová a bydlí tu dcera Podzemného, restaurátorka, která se spolus dalšími nájemníky zasloužila o to, aby rekonstrukce nakonec proběhla citlivě.
Komentář od Josefa Chochola a staré fotografie Skleňáku jsou na Archiwebu.